Krása je v zásadě velmi subjektivní. To, co se jinému líbí, nechává druhého chladným. Pokud ale ve věci posuzování krásy zohledníme pojmy jako historie, tradice, původ, jméno, umění, hodnota, dá se o ní vést objektivní debata. Tato debata tedy směřuje k poslednímu opravdu krásnému a elegantnímu Ferrari – Berlinetta Lusso Touring Superleggera.
Značka Ferrari je od nepaměti spojena s dechberoucím designem svých vozů, který vždy předbíhal svou dobu, zároveň byl natolik elegantní, že způsobil nemožnost zestárnout či vyjít z módy. Proč tomu tak bylo? Ve Ferrari totiž uměli vyrobit motory a další mechanické části, tedy srdce a orgány funkčních soch. V Maranellu do nich vtiskli italskou duši, do žil jim vlili italský temperament, jízda s nimi pak připomínala krocení stáda vzpurných italských hřebců…
A protože socha je umělecké dílo, nechali vědu tvarů, proporcí a otázku vzhledu jiným umělcům. Docházelo tedy k souznění konstruktérského a uměleckého absolutna, pod kterým vždy zůstal podpis jednoho ze světoznámých designových studií: Scaglietti, Bertone a v největší míře Pininfarina. Úplně stejně jako se na obrazy podepisují jejich autoři: Picasso, van Gogh atd. Takto mají funkční sochy vznikat!
Vzpomeňme tedy některé z těchto úchvatných tvarů:
Jak vypadá modelová řada Ferrari dnes? Které studio je podepsáno pod jejím současným designem? Ví to někdo?
Nemohu si pomoct, ale ať hledám, jak hledám, na bocích karoserie nemohu onen legendární podpis designéra nalézt… Byl tedy pouhý obdivovatel či přímo majitel takového vozu okraden? Bohužel ne…
Řekněme, že od roku 2012 panuje v Maranellu v oblasti designu jiný názor. Po několika kolaboracích mezi domácím studiem Ferrari a Pininfarinou je již pod všemi současnými a teprve očekávanými modely podepsán Flavio Manzoni a studio Centro Stile Ferrari, což je podle jejich slov místo, kde jsou dnes navrhována snová auta zítřka. Já tomu říkám cesta designéra od Seatu, VW a Lancie až k Ferrari… Vzpomeňme také památnou větu tehdejšího šéfa Ferrari Lucy di Montezelmola, kterou prohlásil při představení La Ferrari v roce 2013: „Není zde nic od Pininfariny!“
A já se nyní ptám, je toto dobře?! Na toto máme být hrdí?! Budeme k těm současným vozům i za 10, 20, 30 let vzhlížet jako k majákům vkusu, nebo zmizí v propadlišti dějin?! Odpověď nechám na Vás…
Já jsem automobilový nadšenec, fanatik, milovník krásy a osobně necítím v tomto případě rovnováhu Síly. Spíše se mi zdá, že začíná převládat Temná strana, koncernovitost a tendence pouze vystihnout velmi rychle se měnící trend a vydělat na něm co nejvíce peněz. Současní šéfové automobilek jsou tedy v podobné situaci jako pan Bohumil Stejskal v kanceláři pana doktora Širokého při řešení otázky cihelny z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág: „Pane Stejskal, rozmyslete si to, tady jde o obrovskou sumu! Rozmyslete si to!“ No a tak se automobilový svět rozhodl jít…
A na jejich cestě převládá ona Temná strana. Ano, z jednoho úhlu pohledu je to až trýznivé, z pohledu druhého je třeba najít pochopení. Automobilky vyrábí to, po čem je poptávka. A onu poptávku tvoříme my…
Tak jsem tedy zamáčkl slzu a zjistil jsem, že vidím světlo na konci tunelu, sice asi to úplně poslední, ale vidím! Rozsvítilo se v roce 2015 na autosalonu v Ženevě a později bylo na prodej v Londýně, jmenuje se Ferrari Berlinetta Lusso a na svědomí ji má v roce 2008 oživená Carrozzeria Touring Superleggera! Podle mého názoru nejkrásnější novodobé Ferrari, které právoplatně a hrdě nese podpis svého designového studia.
Carrozzeria Touring Superleggera byla původně založena v roce 1925 v Miláně a pokud se vám její název zdá povědomý, tak mi věřte, že k jejímu spojení s Ferrari došlo mnohem dříve. Konkrétně u modelu 166 MM pro závod Mille Miglia z roku 1948. Křivky tohoto vozu byly označovány jako jedny z nejcharizmatičtějších své doby. Jeho charakteristická mříž chladiče inspirovala mnoho dalších modelů až do současnosti.
Její jméno je dále spojeno s dalšími legendami jako Maserati 3500 GT nebo Aston Martin, kde došlo k širší spolupráci, konstrukční řešení Superleggera se totiž objevilo u modelu DB4 a dále bondovských DB5 a DB6.
Její činnost pohřbily změny ve výrobě karoserií, jiná technologie a proto i když nemusela vyhlásit bankrot, ukončila veškerou výrobu v roce 1966, aby mohla být v onom roce 2008 vzkříšena skupinou soukromých investorů a v roce 2013 představit světu další kus krásy a to Alfa Romeo Disco Volante, které vzniklo na základu 8C Competizione.
Šéf designu Louis de Fabribeckers na začátku projektu prohlásil: „Není potřeba cokoliv skrývat a zároveň přehánět!“ To se mi líbí… „Budeme se držet naší tradiční a jedinečné filozofie, kterou pro Touring definuje dokonalá vyváženost objemu, proporcí a křivek.“ Mmm, nádhera… „Zároveň pro nás neexistuje nic jako seznam výbavy a doplňků, individuální vkus našich zákazníků určí naši cestu.“ Jsem dojat…
Jako perfektní základ pro naplnění této filozofie posloužilo Ferrari F12 Berlinetta. Základem je myšleno cokoliv mechanického, dále elektronika a pohonné ústrojí, takže si zachovává vše podstatné z jednoho z nejlepších superaut historie. Byla by skutečně škoda, aby přišlo o tradiční, nádherně znějící dvanáctiválec o objemu 6.3 litru, který generuje výkon 740 koní…
Takto dovolili u Touring Superleggera vzniknout pouhým 5 kusům. Takže pokud jste byli mezi těmi šťastnými, stačila vám vaše F12, následně 5000 hodin lidské práce a vaše jedinečné Ferrari mohlo být na světě. Jejich tvar určila lidská ruka, žádný počítač ani jiný stroj totiž nemůže vytvořit něco tak krásného, inspirace u modelu 166 MM je patrná a vzdává mu tak poctu, stejně jako zde můžeme registrovat tradiční Touring linie…
Spojení těchto dvou významných jmen tedy opět vedlo ke stvoření úžasné legendy, která jako jedna z posledních vznikla dílem skutečného umění a tradičních přístupů. Do šedomodrého odstínu Grigio Mistico je lakován jediný kus a je to přesně ta barva, kterou na Ferrari miluji, doplněn je o úchvatný dvoubarevný interiér v béžové a hnědé, tedy barvách Terra de Siena.
Díky, že taková krása pořád vzniká...
ZED PROSKE
